Neil deGrasse Tysson je ve vědeckém světě všeobecně známou osobností. Jedná se o astrofyzika, vyhledávaného popularizátora a výzkumníka v Americkém přírodovědném muzeu. Na jeho knihy se chodí ptát lidé do knihkupectví už pěknou řádku let. Jeho styl je čtivý a srozumitelný. Nejinak tomu je i v případě tři roky staré publikace „Vesmírný posel“, která v překladu do češtiny vyšla o rok později. Nijak nepřekvapí, že se v knize okrajově objeví témata jako pandemie covidu-19 nebo první prezidentství prezidenta Trumpa. Tedy témata tehdy citlivá.
Ač titulní strana nabízí podtitul „Pohled na civilizaci z hvězd“, nečekejme knihu věnující se ryze astrofyzice nebo kosmonautice. „Vesmírný posel“ je knihou filozofickou, psanou nesmírně příjemnou formou s vypravěčským umem, který čtenáři Tyssonových knih dobře znají. Autor se snaží pohlédnout na civilizaci z výšky. Co by na lidstvo řekli mimozemšťané, nepolíbeni předsudky a historickými znalostmi. V deseti kapitolách máme možnost nahlédnout do různých zákoutí jak vědy, geopolitiky a sociologie, tak i politologie či náboženství. Vyčleňujeme se podle toho, co jíme, co máme rádi, čeho se bojíme, v co (ne)věříme a jak vypadáme. Na všechno máme nějaký názor a právo na něj. Autor se snaží tyhle nálepky převrátit a donutit nás k zamyšlení, zda se umíme nad sebou zamyslet a podívat se na problém z druhé strany. Tohle mám rád a celý život se o to snažím. Což se mi samozřejmě ne vždy daří. Tyssonův klad spatřuji zejména v absenci vnucování jeho vlastního pohledu. Pracuje se statistikami, informace jsou bohatě ozdrojované, autor netouží čtenáře ovlivňovat. Knihu zakončuje úvahou, že je dobré užívat každý prožitý den a nebát se smrti.
Ačkoliv se jedná o knihu bohatou na myšlenky i informace, je psaná přívětivou formou a čte se rychle. Což se mi také podařilo. Ovšem v hlavě mi vše rezonuje dál. Vracím se k ní a tuším, že mi bude nějakou chvíli dělat společníka. Přemýšlím, co bych zkritizoval… Ne se vším se dá souhlasit, ale to sám autor v jednom místě zmiňuje – je skvělé žít v demokracii, nesouhlasit spolu a přitom se nezabíjet. Přiznám se, že mi vadí podtitul, který může být zmatečný a zavádějící. Ani obálka, respektive font a modrý odstín písma mi příliš neimponuje. Ocenil bych více prostoru pro samotnou fotografii na přední straně.
František Jedlička
Unholy Pagan Fire
