Italský komiksový scenárista Michele Botton má na svém kontě nejeden úspěšný titul. Za všechny jmenujme biografie Audrey Hepburn či Andyho Warhola (vyjde v lednu 2025 v Zoner Press – pozn. redakce). Věnovat se ikoně filmové scenáristiky a režie a obrovskému nadšenci či mistru slova, Quentinu Tarantinovi, chce velkou dávku odvahy anebo podobně nadšeně laděné pojetí filmového umění. Řekl bych, že Michele Botton tohle splňuje v míře vrchovaté. Mám problém chápat dílo jako biografii. Spatřuji spíše střípky, které spojeny tenkou linií dávají smysl vyprávění života těžko zařaditelnému Tarantinovi. V anotaci se dozvíte, že je kniha rozdělena do čtyř kapitol, které mapují Tarantinův život od dětství až do bodu, kdy bortí Hollywoodské představy a vize. Do bodu, kdy se největší filmové hvězdy doslova předhání, aby zahrály ve filmu kluka z videopůjčovny, který svůj první film natočil spolu s podobně nadšenými kamarády doslova na koleně. Kdo zná Tarantinovy filmy, nebude překvapený přeházením kapitol knihy, kdy začínáme kapitolou druhou, poté čtvrtou, pak první a končíme třetí. Vyznat se v ději není problémem, stačí se nechat vést vyprávěním.

Kniha, či lépe řečeno komiks je psán formou rozhovorů. Máme před sebou Umu Thurman, Brada Pitta, Leonarda di Capria, Johna Travoltu nebo Roberta Rodrigueze. Nahlížíme pod pokličky jednotlivých filmů, ať už se jedná o Pulp Fiction, Nespoutaného Djanga, či jeho zatím poslední Tenkrát v Hollywoodu, a poznáme Quentina coby dítě a studenta. Tarantino vzpomíná na svoji matku, která ho brala na filmová představení a je tak odpovědná za jeho životní lásku, posedlost a cíl. Ilustrace Bernarda Santiago Acosty je spíše náznaková, než by mluvila jasnou řečí. Jednotlivé aktéry poznáváme pouze díky jeho vystižení povah a charakterů. Je možné, že tohle může být pro přímočařeji smýšlející čtenáře či milovníky opulentních vizuálů překážkou. Pevně věřím, že v každém čtenáři, který je zároveň příznivcem filmů tohoto titána, populizátora přehnaného násilí, slovního vtipu, šarmu a nevšedních dialogů, zažehne četba komiksu stejnou touhu pustit si všechny filmy znovu a všímat si detailů, o nichž se v knize hovoří, jako v pisateli této recenze. Michele Botton na úsporném prostoru dokáže rozehrát doslova celý život, aniž by budil dojem nedořečeného.

František Jedlička

https://www.echoes-zine.cz

Unholy Pagan Fire

Podobné příspěvky