V komiksovém zpracování starých japonských příběhů, které u nás vyšly pod názvem „Duch bez tváře a další tajemné příběhy z Japonska“, nalezneme šestero tajuplného povídání. Všechny před více než sto lety posbíral a sepsal irsko-řecký spisovatel Lafcadio Hearn a některé pro tento komiks převyprávěl skotský autor Sean Michael Wilson. Oba spojuje nejen irská krev, ale také vášeň a láska pro Japonsko, které si oba vybrali za svůj domov. Japonská kreslířka Mičiru Morikawa je držitelkou ceny International Manga and Anime Award a „Ducha bez tváře“ nádherně ilustrovala.
Každý příběh nabízí odlišnou atmosféru, trochu jiný strach či neklid. Příběhy nejsou hororové ani děsivé. Jak název napovídá, jsou tajemné a některé zvláštním způsobem atmosférické. Podle mého se nejsilnější momenty odehrávají v poetické baladě „O zrcadle a zvonu“ či povídce „Bezuchý Hoiči“. Možná se budete bát při čtení „Sněžné ženy“. Neklidní budete u titulního „Ducha bez tváře“ a rozpolcení v samotném závěru u „Samebitova vděku“. Některým povídkám by prospělo více prostoru, jiné jsou přesně tak akorát. Čtení probíhá v příjemném a nekomplikovaném rozpoložení a žene vás nerušeně k závěru knihy. Dojem z knihy je tak spíše pozitivní, byť bych občas ocenil, kdyby se autor více rozepsal a dodal dílu řádnou hloubku.
František Jedlička
Unholy Pagan Fire
