Vnímám mangu „Mortalis“ spíše po atmosférické rovině, než bych hodnotil její literární kvality a plusy. Proč? Dominik Jell je na počátku své cesty, je citlivý, rád maluje, živí se jako tatér a nerad mluví, jak prozrazuje v doslovu. Sám cítí prostor ke zlepšení. Já tak kritický nechci být. Jeho styl mě oslovuje, není příliš karikaturní, je poměrně detailní, přičemž se nebojí abstrakce a stínů. Možná by se mohl rozhodnout, zda se přikloní k městské fantasy či se naplno pustí do mang.
„Mortalis“ je souborem dvou kratších povídek. „Osiris“ a „Poprava“. V „Osiris“ sledujeme streamera Hideakiho, který spolu se svým kocourem navštěvuje zvláštní temná místa a vše zprostředkovává svým followerům. Tentokrát je jeho výlet mírně řečeno špatným nápadem. Oproti druhé povídce je styl vyprávění v „Osiris“ nevyřčený. Čtenář se musí vcítit a nechat se nést pocity. Povídka je spíše než hororem thrillerem s prvky nadpřirozena. Jak jsem zmínil, slovy se šetří, avšak obrázky hovoří jasnou řečí.
Ve druhém příběhu nazvaném „Poprava“ hororový žánr v podstatě opouštíme. Přesouváme se do středověku, kde je výtečně vykreslená temnota a tmářství. Příběh se snaží uchvátit čtenáře jistou rozmáchlostí. Začínáme uprostřed děje. Městem se šíří nákaza, duševně i tělesně rozervaný biskup Paul navštěvuje nemocné, aby je utěšil. Rázem se ocitáme o šest let zpět, kde se onen biskup vydává dát rozhřešení takzvané čarodějnici, čekající na popravu…
Přemýšlím, co mají oba příběhy společného. Oba jsou rozdílné po všech stranách. Spojuje je nevyhnutelnost? Tragédie? Nebo to není důležité a uděláme lépe, když si čtení užijeme s chutí a bez zbytečných otázek?
František Jedlička
Unholy Pagan Fire
