LITERÁRNÍ SOUTĚŽ na téma „FANTASY“ – XX. příspěvek
30.12.2009, 9:21 | Květa Filipi | Diskuse: 3
Plamen duše
Martina Kristenová
Ačkoliv byl den, ves byla zahalena pláštěm temnoty. Ulice zely prázdnotou a okna byla zatažena silnými záclonami. Důvod toho všeho nebyl vidět, nebyla to nějaká osoba nebo hmotná věc. Byl to důsledek jedné nešťastné příhody, již nějakou dobu staré a přesto tak čerstvé, že lidé potkávají její následky den co den.
O tom dni, kdy světlo vyprchalo z lidské mysli, koluje mezi lidmi mnoho příběhů. A jak už to z takovými příběhy bývá, jeden něco přidá a druhý nezůstává pozadu. Nicméně kořeny příběhu zůstávají pevně zasazeny v jádru pravdy.
Všechno má někde počátek, ale ne vždy konec. Náš příběh začíná u jedné velmi krásné ženy, která žila v skromně zařízeném, ale přesto skvostném zámku. Od okolí ho chránil hustý les, což z něj dělalo tak trochu úkryt.
A přímo tam, v druhém patře severního křídla, za velkými, zlatem zdobenými dveřmi vše začalo. Druhého dne jednoho z nejmrazivějších měsíců zimy roku 1691 se uprostřed noci narodila holčička. Už několik měsíců pro ni měli vymyšlené jméno a jen netrpělivě čekali na den, kdy ji poprvé budou moci oslovit Terra.
V tomhle bodě se většinou příběhy rozcházeli. Bylo to totiž právě tohle, co změnilo většinu životů ve městě a čím víc to bylo důležité, tím více se o tom vyprávělo.
Dle jedné verze Terru odvezli, aby byla řádně vychována. Dle druhé byla unesena duchy a vychovávána jako divoženka v lese. Někteří dokonce říkali, že ji utopili v jezeře. Jedno ale měli společné. Terra strávila na zámku sotva pár měsíců. Její dětství ani nezačalo, když se jednoho dne přestal ze zámku ozývat dětský pláč.
Kolik se toho stalo během těch let, kdy o ní nikdo neměl žádné zprávy, těžko říct. S zmizením Terry jakoby zmizel i smysl života. Byla po ní vyhlášena pátrání, ale nikdy její matka neuslyšela tu tolik vytouženou větu, že její malou našli. Sama občas pochybovala, že ji vůbec hledají. Doufala však, že jsou to jen její paranoidní představy. Že snad není v zámku sama a ostatní se jí snaží pomoct, místo toho, aby ji kousek po kousku utahovali smyčku kolem krku.
Kromě Terry v našem příběhu vystupuje i jistý Salarok, který dříve sloužil na zámku. Tehdy byl velmi blízkým rádce matky Terry. Nicméně po jejím zmizením to byl právě on na koho ukázali prstem a ze zámku ho vyhnali. Ačkoliv ho tohle nepravdivé obvinění pohoršilo, byl rád, že mu nechali aspoň jeho život a nehnali ho na šibenici.
Sám neměl ponětí, kam malá Terra zmizela. Kdyby ji neviděl sotva pár minut po narození, řekl by, že se snad toho dne ani žádné dítě nenarodilo. Jakoby svět zapomněl na Terru. Nikdo nic neslyšel, nikdo nic neviděl. Služebnictvo, jak už to tak bývá, mělo sice nějaké tušení, ale jejich postavení jim nedovolovalo někoho obvinit.
Byl to právě Salarok, který navrátil do srdcí všech obyvatel světlo a přinesl jim novou naději. Nebo spíš ji našel.
Byla temná noc a všichni lidé v okolí byli ve svých domovech. Nikdo se v noci neodvažoval vycházet ven v tak krušných časech. Jejich paní byla právě těžce nemocná a vypadalo to s ní velmi zle. Báli se, že je opustí a oni zůstanu bez její ochranné síly.
Jeden muž, podle někoho to čaroděj a věstec, se v noci vydal s lucernou ven a za neustálého hvízdání se prodíral vysokou trávu. Doma měl dvě nevlastní děti, které hlídal jejich sice starý ale stále plný života pes, zatímco on pracoval. Poslouchal na slovo a nikdy se od rodiny nehnul ani na krok. Tentokrát ale zničehonic vyběhl ze dveří a ztratil se někde ve tmě. Jeho děti byli malé, dcerka měla sotva pět a starší syn osm let, a měli strach, že se jejich pes už nevrátí. Matku neměli, oba je vzal za své, když jim rodiče umřeli ve válce. Dokonce ani nebyli sourozenci, přesto pro něj byli jako vlastní. Slíbil jim, že ho najde a přivede domů. Třeba jen ucítil zajíce a rozběhl se za ním.
Proto se teď plahočil k lesu kam doufal, že nebude muset vstoupit. Říkalo se, že v lese straší a i když on na takové řeči moc nedal, přejížděl mu mráz po zádech, když se zadíval k korunám stromů. Jednou se prý do lesa vydal mladík, aby ohromil svoji dívku. Dlouho se nevracel až po pár minutách se ozval křik. Všechny natolik vyděsil, že se nikdo neodvážil do lesa vejít, i když mladík zřejmě potřeboval pomoct. Další ráno našli na okraji lesa jeho oblečení, celé potrhané a zakrvácené. Uspořádali mu řádný pohřeb, i když bez těla.
On sám toho mladíka znal, kolikrát mu vypomáhal, aby si něco přivydělal. Měl se ženit a o to byla jeho smrt tragičtější. Dětem ale slíbil, že psa přivede zpátky. Zavřel tedy oči a vstoupil do lesa. Odvážil se je otevřít až po pár krocích načež okamžitě začal volat psovo jméno. Po několika metrech se odkudsi ozvalo jakési zapraskání větve což muže vyděsilo natolik, že málem utekl. Nakonec se ale hrdinsky vydal za zvukem, aby zjistil, co ho tak polekalo.
Po pár metrech uslyšel slabý nářek, snad od dítěte. Dodal si odvahy a zamířil za pláčem.
Už z dálky viděl malé dítě, skrčené u stromu, jak pláče. Podle dlouhých vlasů poznal, že je to holčička, zhruba ve věku jeho syna.
,,Děvče?“ přiblížil se k ní pomalu, nechtěl ji vyděsit. Dívenka zvedla hlavu a upřela na něj od pláče zarudlé modré oči. ,,Co tu tak pozdě večer vyvádíš?“ Holčička si utřela slzy a vypadalo to, že je i klidnější. Na sobě měla potrhané šaty a byla špinavá, ale zraněná zřejmě nebyla, jen vyděšená. Muž si nebyl jistý, co má dělat. Sotva zvládal živit dvě děti, ale přece ji tu nemohl nechat. Navíc mu někoho připomínala. Ty oči, měla je stejné jako jejich paní. ,,Jaké jé tvé jméno?“
,,Terra,“ zašeptala dívka. Matně si snažil vzpomenout, jak svoji dcerku jeho paní pojmenovala.
,,A kde máš matku?“
,,Nemám matku. Jsem sama,“ prozradila mu. Muž usoudil, že ji nejspíš matka opustila. Připomnělo mu to časy, kdy jejich paní porodila holčičku, ale během pár dní se ztratila a nikdo už jí neviděl. Říkalo se, že ji unesli, aby nemohla pokračovat v dědičné linii. Bylo tomu osm let, ale on sám vyvěštil, že jednou holčičku najdou a strach, který provázel lid, pomine.
,,Kolik ti je, malá?“
,,Osm, pane.“ Mohla by to být ona, pomyslel si. Pamatoval si, jak jejich paní vypadala jako malá holčička, vychovával ji a učil. Tehdy mu bylo něco přes dvacet let. Po únosu ale podezření padlo okamžitě na něj, i přestože byl v tu dobu z dětmi, a z jejích služeb ho vyhodili. Stejně jako téměř celé služebnictvo. Tušil, že za únosem dítěte vězí někdo, kdo touží i po smrti jejich paní. Možná proto uvalily vinu na něj, aby nepřekážel. Tehdy si nestihl dítě ani prohlédnout a jméno znala jen služebná, kterou vyhostili ze země.
,,Kdo se o tebe staral?“
,,Lesní víly,“ usmála se holčička zvesela.
,,Víly?“
,,Ano. Jsou moc hodné, ale nelze se jich dotknout. Jsou stejně velcí jako mi a umějí létat. Když jsem se cítila sama, přilétly a postaraly se o mně.“ Muž nechápal o čem dívka mluví. Nikdy o vílách neslyšel. Možná je dítě nemocné a mělo halucinace. ,,Ale pak vždycky zmizely. Občas mě prosily o pomoc, ale já nevěděla, co dělat. Některé dokonce plakaly.“
,,Plakaly? Řekni, měly ty víly na čele nějaký obrázek?“ zeptal se. Pokud to totiž dobře pochopil, mohly být ty víly duše, které nenašly klid. Pak by tedy tahle dívka byla dcerou jejich paní.
,,Ano, takový kruh se znaky uvnitř. Povídali, že stačí, abych se ho dotkla a pomyslela na nebe nebo peklo.“ Měl pravdu. Ten znak na jejich čele byl jako pečeť, která určí kam jít. Jakmile člověk umře, jeho duše je označena podle počtu hříchů spáchaných během života. Pokud byl člověk dobrý, měl v kruhu napsáno: Ten, jenž svět miluje. Pokud byla osoba zlá, stálo tam: Ten, jenž svět nenávidí. Nikdo nevěděl, kde se tam značky brali. Snad díky moci jejich paní, která jim posléze dopřála klidu. Stejně tak netušili v čem její moc spočívá, jak to dělá, a nebo kdy. Bylo tu hodně záhad kolem ní a jejího poslání, hlavní bylo, že lidé věřili.
,,Po té zmizely, mám pravdu?“
,,Ano. Říkaly, že jsem jediná, kdo jim může pomoct. Ráda jsem jim pomohla, ale vždycky\ mě mrzelo, že odchází a já budu zase sama.“ Duše, které hledají klid spočinou v rukách spravedlnosti. Jejich paní byla nemocná a zřejmě už neměla cílu jim pomoci. Proto vyhledali ji, její dceru.
,,Jsi hodná, že jsi jim pomohla. Mám doma dvě děti. Ujal jsem se jich, protože jejich rodiče zemřeli. Mohla by jsi jít se mnou a seznámit se s nimi.“
,,A co víly? Potřebují mojí pomoc.“
,,Neboj se o ně. Přijdou za tebou.“
,,Opravdu?“
,,Jistě,“ kývl.
Malá Terra tu noc odešla z lesa. Děti ztraceného psa sice oplakali, ale po čase na něj zapomněli. Týden po nalezení Terry se městem roznesla zpráva o smrti jejich paní, která vyvolala mezi obyvateli paniku a strach. Jak ale dny plynuli, nepřicházelo nic z toho, co by lidé očekávali. Začali věřit, že se nad nimi snad bůh smiloval a teprve malá Terra, která po několika týdnech vyšla poprvé mezi lidi, je přesvědčila o opaku. Muž, jehož jméno se nikdy svět nedozvěděl, vykázal z sídla ty, kteří ho předtím křivě obvinili. Sám se svými dětmi tu žil klidní léta dokud nezemřel.
Tenhle příběh je zapsán v jedné z knih, která popisuje události linie rodu Terry. Ačkoliv se tu vyskytuje pár chyb, je vše pravdivé a tak jak se to doopravdy stalo.
Salarok skutečně našel Terru v lese, když hledal svého psa. Nicméně neměl dvě děti, ale jen jedno. Chlapce jménem Chris.
Ten sehrál v životě Terry důležitou roli. Byl pro ni nejen starším bratrem, ale i velmi blízkým přítelem a snad nebýt vyššího postavení, které se Chris uvědomoval, vzniklo by mezi nimi i něco víc.
Tady náš příběh končí a začíná jiný, který je sepsán ale v jiné knize.
Poznámka vydavatelství:
Text je autentický, bez úprav a korektur. Tento příspěvek můžete hodnotit v diskusi.
Komentáře ke článku: 3
Napsal: Jana (31.12.2009, 10.19)
Tato povídka je opravdu zláštní. Myslím to v dobrém smyslu slova. Nejedná se jen o shluk přímých řečí, je to takové vypravečské, což se mi líbilo. Taky jsi tam perfektně zasadila menší vypráveníčko a malé Teře. Myslím, že tahle povídka je opravdu skvělá a přeju ti, abys vyhrála=)
Napsal: Karlos (31.01.2011, 16.55)
Zajímavý výsledky
Napsal: koblih (03.03.2011, 10.37)
dalo by se říct, že tady něco nejhraje. Knížky čtu moc rád o autech.
Vložit nový komentář
O vydavatelství
Zoner Press je vydavatelství odborné literatury zaměřené na oblast fotografie, grafiky, webdesignu, programování a bezpečnosti. Nechybí ani zájmové publikace pro děti a mládež.