LITERÁRNÍ SOUTĚŽ na téma „FANTASY“ – XIX. příspěvek
29.12.2009, 9:27 | Květa Filipi | Diskuse: 0
Horký hlad
Petra Nachtmanová
Merentové a Tortugíni ukončili dávné materiální spory a boje před sto lety. Tortugínům připadla severní strana země plná nerostného bohatství, hor, léčivých vod a hustých lesů. Merentové zvolili stranu jihu – úrodné kopce, rovinky a údolí, plné rostlin, zvířat a ptáků. Od té doby zůstaly zbraně prastarých rodů země Ronett složeny a mír panoval na obou stranách hranice.
Tu určovala magická řeka Kare, jeskyně čarodějnických kruhů Mira a tržiště sloužící k výměně věcí pro potěchu i přežití. Pouhá tři místa zajišťovala přístupy z obou stran a ani v době válek se zde neporušilo pravidlo o neútočení.
Rozsáhlou oblast Ronettu obklopovala vyprahlá místa, souhrnně nazývaná oblastí Nik – země nikoho. Kdesi v dáli za ní, kam dosud člověka žádný kůň nedonesl, se podle legendy rozprostírala obrovská země činných sopek, kde lávu polykaly okřídlené šelmy Yriri, bojující s draky chrlícími oheň, až se občas zem v Ronettu chvěla.
Otřesy se ozývaly i minulý týden. Možná jako předzvěst pohromy. Nikdo z Merentů nečekal, že mír naruší nečekaný vpád a nepůjde o vybájeného nepřítele nýbrž o známého souseda. Včerejší noci překročila vojska Tortugínů zónu klidu a dožadovali se kořisti.
„Jdeme si pro naše ženy a děti. Rovněž potřebujeme další. Pokud nám je vydáte dobrovolně, zachráníte spousty lidských životů a zabráníte krveprolití.“
„Žádné vaše ženy a děti si nenárokujte! Ty označené jste získali násilím a král Or našeho vládce Ridyho ujistil, že nejde o útoky s vládní podporou, ale o poklesky jednotlivců či jakéhosi sektařského rdoušení.“
„Taktika. Poněkud lživá. Vezměte listinu a čtěte.“
Zmocněnec vlády Merentů zlomil pečeť a nevěřícně kroutil hlavou nad napsanými slovy. „Nastal čas návratu k rozmnožování rodu. Jeskyně Dracúr se zbavila záhady, která nás stála příliš mnoho… Zkusme společně zapomenout a začněme budovat nové svazky. Sice nepůjde o čistou krev, ale stále lepší spojit člověka s člověkem, než člověka s …,“ poslední slovo nemohl rozluštit, šlo o šifru, s jakou si rychle nedokázal poradit. Začalo hodinové jednání s návrhem prozrazení celé záhady, proč Tortugíni potřebují merentovské ženy a co vše stojí za Dracúrem. Pak by se dalo uvažovat o vydání případných dobrovolnic…
„Ne! Ve vašem zájmu, požadavek nikdy nesplníme. Věřte, líp nevědět…“
„Potom nečekejte, že naše matky a dívky vyženeme z rodných krajů. Nenecháme je trpět, bezdůvodně nestojí o život na severu.“
A s tímto prohlášením se zbraně Tortugínů rychle rozpohybovaly a muži si brali odepřené. Začalo znásilňování a unášení žen, zabíjení jejich obránců a Tortugínům se dařilo, protože využili lest překvapení…
*
Labida Manesi, sedmnáctiletá dcera sestry krále Ridyho, běžela jako o život mezi zapálenými chalupami, křičícími ženami a bojujícími muži. Napadení se seběhlo tak nečekaně, že nedokázala zachraňovat nikoho jiného než sama sebe.
Když jeden vousatý muž sesedl z koně a vyhrnul sukni o tři roky starší Clarisse Bezz, kde spatřil vypálený znak obráceného „T“, pochvalně zaskřehotal.
„Ty jsi už naše! Kde máš dítě? Jdeme pro něj a jedeme domů.“
„Nemám. Nechci a slez ze mě, šeredo!“ plivla na něho vztekle její přítelkyně. Kopala ho, škrábala a on jí opakoval, že ji v žádném případě neublíží a vůbec nezabije, tak aby se nevztekala a jen vykonala oč žádá.
Labida chtěla přiskočit a pomoci, ale blížil se k ní jiný muž, a tak raději utíkala. Clarissa celé dva roky od „nehody“, kdy ji na louce znásilnil jeden z Tortugínů a ocejchoval si ji, slibovala, že se jim jednou pomstí. Patřila k prvním obětem. Postupně se útoky na ženy a dívky množily a úplně každá porodila za osm a půl měsíce syna či dceru. Povídalo se, že za plodnost mohou čáry a za znásilňováním stojí pravda, že Tortugíni přišli díky zahráváním si s černou magií o všechny vlastní ženy, proto museli sáhnout vedle, aby úplně nevymřeli. Dále se povídalo, že si do jeskyně Dracúr přitáhli pravého draka ze země za Nik. Podle povídaček se jim podařilo ochočit dravého a rychlého ptáka Trysknače a díky čarodějům jednoho draka věznili připoutaného okovy ke skále, aby se nemohl hýbat a prováděli hrůzu nahánějící pokusy. Až se jednou stalo, že se jim zkoušky vymkly z kontroly a neštěstí je snadno lapilo.
Jak souvisely tortugínské ženy s drakem či s jinou záhadou však nikdo přesně nevěděl. Šlo o dohady. A i přesto, že již párkrát vyslali tajné vyzvědače, nepodařilo se vypátrat nic nového.
„Nenechte ji uprchnout! Chyťte ji!“ slyšela za sebou Labida a ohlédla se. Pět mužů měla takřka v patách. Sotva popadala dech. Neměla šanci se schovat, pokud nevymyslí lest. Mohla se dostat ke schodišti do podzemí, kde pro jistotu již rok a půl ukrývali desítky žen, ale to by je pak prozradila. Než se stačila znovu zamyslet, měla před sebou jezdce na koni. Ustaraně vzhlédla k obloze a uviděla, jak černá ruka vyhodila meč do vzduchu. Ten se několikrát převracel, aby nakonec zůstal v její dlani.
Oslněná dobře nerozeznala tvář jezdce, ale přísahala by, že na koni seděla žena. Nezbyl čas na úvahy. Musela bojovat. Natáhla ruku. Na rukojeti meče se leskl znak draka, držela ho s velkou lehkostí a stejně tak vzápětí používala. Odrážela útoky a zabila každého, kdo se přiblížil.
Jakmile klesla poslední useknutá hlava nepřítele k zemi, padla do mdlob.
Zdálo se jí, že ji něco obrovitého uchopilo a neslo pryč. Cítila se moc unavená, aby se probrala a zaplašila divné sny. Ne vlastně je zahánět nechtěla. Cítila se příjemně, jako na louce plné rozkvetlých květin a ze sna se usmívala.
Procitla za tmy. Ležela na holém kopci. Kolem ní panovalo nezvyklé ticho. Nikde žádný strom, list ba ani kamínek. Jen spousta prachu, podle zápachu ze spáleniště.
Postavila se. Noc osvětlovaly hvězdy a měsíc. Rozhlížela se kolem dokola. Před sebou nezahlédla ani jeden domek nebo cosi živého. Až se otočila podruhé, oddechla si – v dáli za sebou spatřila stodolu.
Ihned vykročila tím směrem a za chvíli stála před úplně tmavým stavením. Zklamaně se rozhlížela. Z dálky vypadalo osvětlené. Majitelé možná usnuli a zhasli svíce. Udivovalo ji, že kolem není žádná zahrádka ani zvířectvo, jen kousek ohořelého plotu.
„Prosím, je tady někdo?“ zavolala a naslouchala známky pohybu. Ne, nic. Vracela se jí vlastní ozvěna a pokud ona sama nemluvila, soupeřila akorát s prázdnotou.
Uvědomila si, že ji sužuje hlad a žízeň. Odhodlala se otevřít vrata obrovské stodoly a vešla dovnitř. Do nepropustné tmy.
„Maraba karaba sssss….,“ než stačila doříct zaříkadlo, které by ji na chvíli propůjčilo kočičí oči a mohla si posvítit, zvrkla si nohu a upadla. Snažila se zvednout, ale příliš kluzká zem ji táhla kamsi dolů. Šlo o notný kus cesty, možná kilometry pod zemí. Když se asi po hodinovém sešupu zastavila a otevřela oči, seděla v podzemní jeskyni plné červených a zelených vajec, vyřazujících světlo po celém prostoru. Neměla tušení kdo sem tak hluboko zanáší a popravdě ji to nezajímalo. Rozhlížela se kolem a zkoumala, zda by se odtud nedalo dostat. Nerada by zemřela sama, navíc jak slepice na vejcích. Nejspíše zkažených nebo napumpovaných jedem, protože jen tak mohla světélkovat.
Opřela si hlavu o jeden z kamenů a přivřela oči. Najednou nesnášela představy. Viděla sama sebe. Sundavala si z krku amulet, otevírala ho a vyndavala špičatý hrot. S ním propíchla vejce a nechutně jej vysávala syrové až do dna.
Raději oči zase otevřela. Jenže pohledem si nemohla přivodit nic lepšího, než další nápor pokušení okusit zelené a červené zárodky neznámého druhu. Zaklonila hlavu a dívala se vzhůru. Seděla dalších pár hodin na příjemně hřejivé zemi a sliny se jí přes sebevětší snahu stále více sbíhaly. Měla chuť na vejce! Vypít je a uhasit neuvěřitelně silně se zvyšující hlad a žízeň. Ta touha po žvanci! Měla by zkusit zabránit kouzlem chtění, ale nedokázala si vzpomenout, jak přesně zní. Navíc si byla jistá, že k fungování potřebovala husí brk a tady neběhal ani myší ocas.
Povzdechla si a pak ani nevěděla, kdy propíchla první vejce a přiložila si ho otvorem k ústům a pila až do poslední kapky. Spořádala jich během hodiny několik. Hlad ji příjemně hřál. Potřebovala přikládat, aby se neuhasil.
Začala zívat až s polovinou zdejších zásob v žaludku. Podívala se po záplavě skořápek a zorničky se jí roztočily jako kolotoč. „Netušila jsem, že trpím takovou nenažraností!“
Pak vyčerpaně padla k zemi a probudila se za čtyři dny.
Posadila se. Kolem sebe neviděla žádné vajíčko ani úlomek skořápky. Netušila, kdo tady mezitím co spala, uklízel. Naštvalo ji, že nenechal ani zákusek. Pak si uvědomila, že je tady velké světlo, ale nic kolem nesvítí. To ona. Z ní sálal podivný žár. Vlastně se dral ven, protože uvnitř sebe se jí rozpoutalo pořádné peklo plné plamenů. Vydechla, aby ze sebe vypustila trochu napětí a lekla se, jak plamen ošlehl protější stěnu. Chrlila oheň! Prokletá svítící vejce! Jestli se vrátí domů a spálí každou hořlavou věc, rodiče ji začnou používat jako veřejný zapalovač! Navíc s eventuelním vládnutím by měla konec, mohla by tak akorát v podzemí vyrábět ohnivé koule a házet je Tortugínům mezi nohy, aby si dobře uvědomili, že chtíč a rozmnožování mají svoje meze.
Zakryla si dlaní ústa a udiveně zírala na díru, kterou sem spadla.
Dostane se ven. Najednou věděla, že cesta co vedla sem, vede i nahoru. Čím víc myslela na odchod, tím víc v ní sílil žár. Když pociťovala, že ji naplňuje tolik energie, že by mohla létat, řítila se otvorem v podzemní skále vzhůru. Lehce a bez námahy otevřela vrata stodoly a objevila se venku.
Připadalo jí, že před ní stojí místo jednoho kopce tři. Ovšem během sekundy pochopila, že jen jeden je pravý a dva zbylí nefalšovaní draci. Jeden zelený a druhý červený. Vítali ji a klaněli se. Jeden ji ocasem vyšvihl k sobě na mohutné šupinaté tělo a společně se rozletěli k nebi.
Mezi sebou se dorozumívali telepaticky. Labida se neptala, věděla. Nyní v sobě měla dvě dračí síly a stála na jejich straně. Věděla, že draci nevymřou, pokud se spojí s jinou rasou. Ačkoliv ze začátku nebrali draci smíšení s nadšením, nyní si pochvalovali, jak silná armáda vzniká z dračích žen…
Poznámka vydavatelství:
Text je autentický, bez úprav a korektur. Tento příspěvek můžete hodnotit v diskusi.
Vložit nový komentář
O vydavatelství
Zoner Press je vydavatelství odborné literatury zaměřené na oblast fotografie, grafiky, webdesignu, programování a bezpečnosti. Nechybí ani zájmové publikace pro děti a mládež.