LITERÁRNÍ SOUTĚŽ na téma „FANTASY“ – V. příspěvek
07.08.2009, 8:12 | Květa Filipi | Diskuse: 4
Svéhlavé Srdce
V jedné malé vesničce,s kouzelným názvem Honemoon, právě slunce kouzlilo na oblohu ty nejhezčí červánky. Obloha byla zbarvená do ruda, byla nádherná. V okolí sladce voněly jasmínové květy a zurčel nedaleký potůček.
Na jednom z balkónů stála krásná mladá elfka. Plavé vlasy, svéhlavé mandlové oči. Její hlas zněl jak symfonie lesa. Jemné šumění říček, listů pohupujících se ve větru, lehkost mechu. Pod balkónem, ve stínu postával mladý upír. Zlatavé šibalské oči, černé neposlušné vlasy. Stál opřený o zeď a poslouchal dívčinu píseň. Okouzlila ho. Ale jen co se o překrásné dívce zmínil před rodiči, okamžitě propukla hádka o tom kdo ta dívka je a z jaké pochází rodiny.
Ta válka trvala už několik století a rody jí nehodlaly ukončit. A teď do toho chtěly zatáhnout i své zamilované děti. Podle všech vesničanů neexistoval způsob jak rod Goldbell udobřit s rodem Demortry…
„Christiane, Christiane, ozvy se a řekni, že tu jsi tak jako každou noc…“ zaprosila šeptem dívka.
„Jsem tu Rosaly. Jako každou noc. „ odpověděl tiše Christian. Dívka na nic víc nečekala, seběhla dolů ze schodů a objala ho. „Stalo se něco Rosaly? „zeptal se Christian ustaraně. Dívka jen kývla a dál ho objímala. „Povíš mi o tom?„ „Samozřejmě. Můj otec řekl, že jestli se s Tebou dál chci vídat, můžu tak udělat na hřbitově.„ „To jako, že…“ Christian se to neodvážil vyslovit. Neděsilo ho to, ale bál se o Rosaly. „Ano“, krátce přikývla, „Trvá to už příliš dlouho. Utečme Christiane. Utečme ještě dnes. Prosím.„ „A vážně myslíš, že to je dobrý nápad?„ „Copak už mě nemiluješ? Vždyť ještě před týdne by jsi mi bez zaváhání odpověděl ano.„ „Já vím, Rosaly. Jenže se o Tebe bojím.„ „Nemusíš. Prostě jen řekni ano.„ „Pokud Ti to udělá radost. Ano.„
Rosaly ho dovedla do stájí, kde nasedli na koně a uháněli pryč od tolik nenáviděného domova. Rosaly se také bála, víc než by si možná v té chvíli připustila. Podívala se na Christiana. Vypadal přesvědčený o tom co dělá a odhodlaný dotáhnout to až do konce. Byl tak statečný.
Ráno přišel do Rosalyina pokoje její otec. „Rosaly, zlatíčko. Dneska jedeme na ten lov, pamatuješ? „roztáhl záclony a stáhl deku z hromádky o které si myslel, že je Rosalyino tělo. Zhrozil se, když tam uviděl jen hromadu polštářů. „UTEKLA! „ vykřikl na celou vilu. Přiběhla jeho manželka. „Co se děje, drahý?„ „Naše dcera utekla. Určitě je s tím…s tím…“samým rozčílením nemohl ani mluvit. Když se přeci jen trošku uklidnil, poslal své nejschopnější muže, aby ji našly.
Rosaly seděla u ohně a pozorovala Christiana, který spal. Vypadal jak anděl, ačkoliv to byl upír. „Jak jen dokážou někteří lidi být tak omezení. „pomyslela si s pohledem upřeným stále na Christiana. Nechápala, jak se můžou jejich rody hádat.
Hned ráno, se vydali s Christianem na bezpečnější místo. Moc dobře totiž věděla, že jim muži jejího otce jsou v patách a nevzdají to, dokud ji nenajdou. Šli proti proudu řeky a zahlazovali za sebou stopy. Když došli až ke svahu, zastavili se a lehli si do heboučké svěží zelené trávy. Drželi se za ruce a pozorovali několik málo bělostných mráčků, jak je vítr honí po obloze.
„Rosaly?„ „Hm? „ „Chtěl bych s Tebou zůstat už navěky. Nebaví mě to věčné soupeření našich rodin.„ „Mě taky ne, Christiane. Jenže to nikdo nezmění. Též bych si přála, aby tohle bylo navěky.„
Ozvaly se kroky. „Támhle je! Střílejte!„ vykřikl nějaký mužský hlas. Muži uposlechli. Připravili si pušky a namířili je na Christiana. PRÁSK! Ozval se výstřel, ale Christian nebyl ten, kdo se skácel k zemi. bylo to Rosaly. „Vy tupci!„ zakřičel ten muž a šel k Rosaly. To už ji Christian držel v náručí. „Proč jsi to udělala? Chtěli zabít mně.„ „Právě proto. Neodpustila bych si, kdyby se Ti něco stalo. Však víš, jaké je mé svéhlavé srdce.„ „Miluju Tě Rosaly. „zašeptal tiše Christian a položil ji na vůz, kterým přijeli muži Rosalyina otce.
„Co se stalo mé drahé dceři?„ zeptal se její otec. „Postavila se přede mně, protože mě milovala a já jí!„vyhrkl Christian se slzami v očích. „Takže za všechno můžeš ty?„ naštvaně vyhrkl Rosalyino otec. „Ano, pane. Může za to naše láska. „ odpověděl tiše. „Zabijte ho! Tak na co čekáte? ZABIJTE HO!„ křičel Rosalyin otec. Muži, ač neradi, namířili na Christiana. PRÁSK! Ozval se výstřel a Christian padl k zemi mrtvý. Tentokrát se však smrti nebál. Věděl, že se setká s Rosaly. To mu dodalo potřebnou naději. Potřebnou sílu, aby své svéhlavé srdce donutil poznat pravdu.
A co se stalo s rody? Od té nešťastné události uběhlo již několik let, ale rody uzavřeli mír. Jejich děti jim totiž ukázali, co všechno dokáže pravá a čistá láska, která nezná pravidel a hranic a ve které je všechno dovoleno…
Poznámka vydavatelství:
text je autentický, bez úprav a korektur. Tento příspěvek můžete hodnotit v diskusi.
Komentáře ke článku: 4
Napsal: edragon (08.08.2009, 19.17)
Romeo a Julie, první co mě napadlo po dočtení této povídky! Už to je jako ohraná písnička, ale tento příběh neměl ani napětí. Byl to jen výčet toho nejdůležitějšího. Žádné pocity jsem při čtení neprožívala ani mi to nic užitečného nepřineslo.
Hodnocení celkem negativní =)
Napsal: Blanka Semanová (24.08.2009, 9.07)
Povídka ujde, téma Romeo a Julie se snad nikdy neokouká, ale konec mi přijde trochu uspěchaný a tak trochu si odporuje s tím „rody uzavřely mír“ protože kdyby mě můj nenáviděný soused zabil syna, rozhodně bych s ním neuzavírala mír.
Napsal: Any (03.10.2009, 23.00)
každej má právo na svůj názor…Myslím si o tom svý a tiše pomlčím.Budu závidět těm,co nikam nespěchají…Psala jsem to ve fofru,navíc ne v moc dobrým zdravotním stavu 
ale díky všem za kritiku….
Co se týče uzavření míru,uzavřeli ho právě na památku svých mrtvých dětí…Já bych to tak i když to tak z toho konce možná nevyznělo…
Napsal: Any (07.10.2009, 21.25)
*chápala….tohle slovíško jsem opomněla.
Vložit nový komentář
O vydavatelství
Zoner Press je vydavatelství odborné literatury zaměřené na oblast fotografie, grafiky, webdesignu, programování a bezpečnosti. Nechybí ani zájmové publikace pro děti a mládež.