LITERÁRNÍ SOUTĚŽ na téma „FANTASY“ – IX. příspěvek
12.10.2009, 15:32 | Květa Filipi | Diskuse: 6
ZÁLEŽITOST S FREYIEM
Olga Petrovská
Grendel si kryl oči černýma brejlema a pivo srkal brčkem. Barbar. Špatný geny se nezapřou. Měl ryšavý vlasy a vypadal jako nájemnej vrah, kterým čirou náhodou doopravdy byl, ale jeden by si myslel, že se bude trochu maskovat. Jenže to on ne.
„Nečekal jsem, že kývneš,“ řekl jsem mu. „Poslední dobou o tobě není moc slyšet, skoro to vypadalo, žes odešel na odpočinek.“
„Měl jsem ženu, ale nedávno umřela. Nudím se,“ vysvětlil obr. Znuděně – jak jinak. Uznale jsem hvízdnul. Zaprvý bylo třeba chvíli chodit kolem horký kaše a společensky pokecat, zadruhý jsem vůbec netušil, že si ten dobytek pořídil další manželku. Jedno bylo nutný mu uznat, když nechtěl, aby o něm někdo věděl, zařídil si to. Tajný služby na něj nestačily nebo ho ignorovaly, nevím.
„A děti?“
„Nějaký tam byly,“ přiznal se Grendel a chlemtnul si piva. Byl na něj pohled jako na prase. Já zůstal věrnej medovině, i když to, co mi servírka flákla na stůl, byl patok přímo odpornej. Ale v dnešní době si jeden nevybere.
„Ale žádný magický schopnosti,“ dodal ryšavec a zazubil se jako zvíře. V tu chvíli z něho problýsklo něco z jeho bývalýho já. No, ne tak docela bývalýho, ale potlačovanýho. Všichni se teď musíme držet zkrátka a sušit hubu.
„A co matka. Nebyla proti?“ Na to jsem se prostě musel zeptat. Nelibuju si ve zlomyslnostech, ale tohle jsem si nemoh odpustit.
Bohužel, Grendel mě setřel: „Moje matka? Freyi, prožils posledních pět set let v bunkru? Moje matka je už pěknou řádku let mrtvá.“
„Co? Jak to?“ No fakt! Stará Grendelová je zase mrtvá? Odkdy? Jak dlouho? Kdo ji voddělal?
„Já,“ odvětil Grendel, jako by mi četl myšlenky, což možná taky dělal, kdoví, co tenhle parchant všechno umí. Culil se na mě jak měsíček na hnoji. „Sejmul jsem ji, asi tak tři sta roků zpátky. Ty tendence kecat mi do vztahů ji nepřešly a to by se řeklo, že v mým požehnaným věku se už člověk může rozhodovat sám.“
„Tři sta let?“ To bylo dobrý. Když někdo z nás natáhne brka, trvá různě dlouho, než najde cestu zpátky – pokud chce. Ale konkrétně v tomhle případě jsem si jistej, že Grendelova žárlivá máti se vrátit chce a že by se rozkouskovala, aby měla svýho chlapečka pod dohledem co nejdřív. Ta šílená ženská zaklepe na každý dveře. A kretén synátor si ji odkrágluje takovým způsobem, že čuchá kytky vodspod přes tři sta roků. Začínal jsem k němu pociťovat mírnej respekt. Jeho sbírku posvátných rituálních nožů bych rád viděl.
„To je slušná doba,“ pokračoval jsem a dával si majzla, abych mu neukázal víc emocí, než je zdrávo. „Takže máš klid.“ Debata o ničem. Už mě to začínalo srát.
„Vždyť víš, že nám to s mámou neklapalo už od té záležitosti s Beowulfem.“
Á vida! Historka o Beowulfovi. Tu si Grendel nikdy nenechal ujít, za nic na světě. Dovedl jsem si představit, jak mu za černýma brejlema blejsklo v očích. Ten chlap byl do Beowulfa zblázněnej a vsadím se, že ho to drží dodneška. Jak se říká, velká láska je jen jedna. Chudák Grendel měl v plánu se k němu nepřípustně přilnout (neboť tak to nazýval, čet to slovní spojení v jedný knížce a líbilo se mu), jenže Beowulf měl svoji hlavu a svoje utopický představy o dobru a podobných sračkách a byl v těch svých trapně dětinských ideálech pevnej až běda. Zviklat se nenechal. Nehledě na to, že do chlapa by taky nešel, ten bláznivej naivní lidskej kluk. Grendel u něho tvrdě narazil. Padla kosa na kámen. A pak tu byla ještě ta trapná záležitost s jeho matkou, samozřejmě. Upřímně řečeno, kdyby moje máma vraždila všechny mý děvky, včetně těch pocentio… potenti… poticeonál… no prostě těch, co můžou být, ale nejsou, taky s ní udělám krátkej proces.
O tom, že dnešní veřejnost, aspoň ta část, co je poznamenaná základní školou, zná Grendelovu story trochu jinak, pomlčím. Z oficiální verze je pravda akorát to, že ho Beowulf dobře zrasoval, ten nablblej zamilovanej zlobr zůstal mrtvej minimálně sto padesát let. Možná i víc, už si to nepamatuju přesně. Mám ale takovej dojem, že mladýmu lidskýmu princátku se to povedlo jen proto, že se Grendel nebránil. Na druhou stranu, něco v tom klukovi asi bylo, vzhledem k tomu, že dostal i matku a ta po něm vyjela dost zuřivě. Byla to bitka nezapomenutelná, my nahoře se sázeli, kdo vyhraje. Na Beowulfa nedal nikdo, kromě Lokiho, tehdy nás ten zpráchnivělej podvodník nechutně voškubal.
„Nikdy jsem nepobral, proč zrovna Beowulf.“
Grendel vypadal zamyšleně, ale jen na chviličku. Jeho neprůhledný okuláry mě neznervózňovaly ani v nejmenším. To platí jen na lidi.
„Nevím,“ pokrčil po chvíli rameny. „Asi jsem byl v tom, co se dneska označuje jako vysokoškolská lesbická fáze.“
„To je možný, ale u kluků se tomu říká buzerant.“
„Ani náhodou,“ oponoval Grendel. Byl nějak moc chytrej na můj vkus. „Buzeranti chodili po světě před třiceti lety. Dnes jsou to gayové.“ Poslední slovo ironicky zdůraznil. Nebyl jetej? Třicetiletý časový úseky jsem já osobně vůbec nebral na vědomí, a pokud dobře vím, nikdo z našich taky ne.
„A není to jedno?“
„Vlastně jo,“ přikývl Grendel a zmlknul. Věděl jsem, na co myslí. Na Beowulfa, samozřejmě. Snad jsem ho nerozlítostnil. Patetický Kainovo dítě.
A Beowulf? O něm nikdo nic neví. Zmizel. Před tisícovkama let se po něm slehla zem, a jelikož si nikdo nebyl jistej, jestli to byl člověk nebo měl vyšší původ, nemůžem ho s určitostí prohlásit za mrtvýho. Grendel se toho samozřejmě chyt a čas od času ho hledá. Jenže pokud je Beowulf opravdu pořád mezi náma, dokázal se zašít přímo skvěle. Byl by to mistr ve schovce. Čurák.
„Myslím, že o mý velectěný osobě už jsme toho nakecali dost,“ přeťal můj společník své chmurné myšlenky na mládí (ale na co si stěžuje, já osobně mám v hierarchii asi tisíckrát vyšší postavení než on a epos o mě nenapsali). „Tys mě určitě nevolal jen pro srandu králíkům.“
„To ne,“ přiznal jsem.
„Tak co potřebuješ, ty padlej titáne.“
„S tím padlým bych byl, být tebou, opatrnej, ale jinak máš pravdu, chci si u tebe koupit jistý služby.“
„Nečekaně,“ ucedil Grendel mezi zuby a znělo to ironicky. Kripl drzej. Zapálil si cigáro, nejlevnější značku, jaká se prodává, a v klídku mi foukal ten smradlavej kouř přímo do ksichtu.
„Koho mám diskrétně sprovodit ze světa?“
„Mě,“ odvětil jsem. Poprvý za celý naše sezení jsem ho dostal. Zkultivovanej trol si pomalu sňal maskovací brejle a upřel na mě veliký, světle modrý oči. Mléčnou pleť měl posetou hustýma pihama, typickej severskej typ, navíc vypadal jako mladej kluk. Nechápu, proč ho tehdy ten zasranej Beowulf nechtěl… ale víme, jak v tý době Grendel vypadal. Většina lidí (i nelidí) zamlada vypadala jako naprostí kokoti. Stačí se podívat na starý fotky. Grendel tehdy, tuším, sázel na slizkou image. Vlasy a to, že z něho nekape hnis, mu teďka sluší mnohem víc.
„Tebe,“ řekl mytický antihrdina a nevěřícně sebou ztěžka práskl o opěradlo ratanovýho křesílka, až bolestivě zapraštělo. Divím se, že vydrželo. Jeho pivo stačilo zkozovatět takovým způsobem, že se mi zvedal ventil jenom při pohledu na to. Doufám, že to už nebude pít.
„Ano, mě.“
„Přestal tě bavit život, Freyi? Už nemáš koho šukat? Nestojí ti?“ Narážka na moji symboliku. No jasně, klidně si z toho dělej srandu, chlapečku. „Odprásknout se můžeš i sám, ne?“
„Můžu, ale potřeboval bych to jaksi oficiálněji. A ty jsi, tuším, z vrahů nejlepší,“ lezlo ze mě jak z chlupatý deky, tohle se mi těžko říkalo. Skutečně, potřeboval jsem na takových padesát až dvě stě roků opustit svět živých. Nic definitivního, jen obyčejný zametení problémů pod koberec, řekl bych.
„Průser, co? Rád bys zdrhnul,“ dobíral si mě ten hajzl. Měl jsem smůlu, že jsem ho potřeboval, tak jsem si to musel nechat líbit.
„Jo.“
„Kohopak jsi nasral tentokrát, Freyi? Čínský? Slovanský?“
„Řecký.“
„Ou!“
„Jo.“ Řecký byli v oblasti různejch pomst dost hnusný. Lidi si obecně myslí, že čínská a ruská mafie je nejhorší, ale ve srovnání s řeckou božskou triádou je to procházka růžovým sadem. Věřte mi. Maj o sobě nechutně vysoký mínění.
„Píchals Diovu starou?“ nahodil Grendel a nevím, jestli už to věděl předtím nebo mě prostě dobře zná, ale trefil se.
„Tak nějak.“
Podle jeho výrazu jsem usoudil, že jen tak střelil naslepo. Překvapeně totiž vykulil oči.
„Cože? Héru? Vymetls tý vyschlý rašpli pavučinku?“
„Néé!“ zděsil jsem se. Při představě Héry mi vyskakovala kopřivka. Husí kůže až na prdeli. „Kdo by dobrovolně píchl do tý zaprášený rachejtle? Bohužel jsem měl tu smůlu a narazil jsem na Diovu lidskou milostnici.“
„Na ty je velkej Zeus háklivej,“ souhlasil Grendel. Žádnej soucit, to jsem čekal. „Máš bobky, viď. Ušetři mi námahu. Řeckej strejček si tě vodkrouhne sám.“
„Nevodkrouhne,“ pravil jsem nešťastně. Znovu jsem si začínal uvědomovat vážnost mýho prohřešku. Atmosféra v poslední době je napjatá jak struny na prvňáčkových houslích, bozi už nemaj náladu ani sílu předstírat mír nebo příměří. Ovzduší vře, a já, já vyprovokuju jednoho z nejnebezpečnějších bossů. Tohle si odseru. Připadal jsem si jak mladej nadrženej démonek, jako bídnej šváb dobrej tak leda na zašlápnutí. Proto potřebuju pár desetiletí flákání se v jiných dimenzích, abych se zrekreoval, Diova krásná mladá coura zaklepala bačkorama, on si našel další a na incident se mnou zapomněl. „Ten žárlivej dědek si mě udrží naživu, o to se von postará“
Grendel chápavě přikyvoval.
„Jenže já jsem neutrál.“
„Odměnu jsem připravil,“ vyhrkl jsem rychle. Nevěřím, se já, jeden z nejmocnějších severských bohů, se doprošuju o pomoc týhle zrůdy, tohohle omylu přírody, ubohýho, smutnýho maminčina mazánka, kterýho kdysi vykuchal obyčejnej lidskej klučina a celej lidskej svět si o tom dodneška špitá. Podstrčil jsem mu obálku s instrukcema o platbě. Zabiják do ní nahlídl a potom znova koukl na mě, protože si mezitím znovu nasadil brejle, nepoznal jsem, jestli je s odměnou spokojenej nebo ne.
„Na jak dlouho?“
Takže spokojenej byl. Výborně. Povolil jsem si drobný úsměv, ale ne moc chamtivej, aby si to Grendel blbě nevyložil a z trucu nevycouval. Tyhle věčný puberťáci jsou všehoschopný.
„Tak sto padesát.“
A pak jsem ucítil Řeky. Stahovali se kolem restaurace jako rybářská síť, jako zasraná popravčí smyčka. Sevřel se mi žaludek, jako chlapovi, kterej bude už brzo tančit konopnej kankán. Mocnej Zeus tu s nima nebyl, ten se přirozeně neobtěžoval, osobně si mě vychutná až ve svý perníkový chaloupce na Olympu. Ale přišlo jich dost na to, aby nezdrhl. Už jen Áres a Athéna byli zárukou řeckýho úspěchu, Apollón a Poseidon to jistili. A Grendel, ačkoliv je musel cítit, zůstal klidnej jak jihočeskej rybník.
Pokrčil rameny.
„Máš smůlu, Freyi. Já jsem neutrál, o tom jsem se, koneckonců, zmiňoval, a oni dali víc. Nicméně tohleto si taky nechám.“ A zasunul si mou obálku do vnitřní kapsy černýho kabátu.
„Ty hajzle! Ty zrádcovskej vyjebanej pse!!!“ ječel jsem, ale to bylo tak všechno, co jsem moh dělat.
„Užij si výlet do Řecka,“ vzkázal mi Grendel, zrůda a příšernej kanibal z pověstí, zvedl se, a aniž zaplatil svý hnusný, nedosrkaný pivo, odešel. A já byl v prdeli.
Ale já mu to vrátím, protože ani Zeus mě nemůže mučit věčně.
Poznámka vydavatelství:
Text je autentický, bez úprav a korektur. Tento příspěvek můžete hodnotit v diskusi.
Komentáře ke článku: 6
Napsal: Zoe (23.10.2009, 21.02)
Docela povedená povídka, ale vadilo mi až moc hovorové vyjadřování… Občas to zmírnit by neškodilo.
Napsal: Olga Petrovská (29.10.2009, 20.15)
Zoe: děkuji za pochvalu i kritiku. Beru si ji k srdci 
Napsal: Awaris (22.01.2010, 1.23)
Mně se to líbilo celý, tak jak to je… neměnit ani kousek:) A Frey je bezva chlápek (no dobře, bůh), dobrej výběr postav;)
Napsal: Awaris (23.01.2010, 11.13)
Mně se to líbí celý, tak jak to je:-) neměnit nic! A Frey je bezva chlápek (no dobře, bůh), jeho přítomnost mě potěšila:-)
Napsal: Martina (15.02.2010, 10.43)
téda, musím říct, že tahle povídka má netušené možnosti pokračování, chtělo by to něco před, něco po a když si troufneš, myslím, že by z toho mohla být dobrá knížka (o; nápad zasadit do lidského světa bohy a to ze všech možných mytologií a postavit je jako vzájemnou konkurenci…no prostě paráda
Napsal: Olga Petrovská (20.02.2010, 22.43)
Awaris: moc děkuju! Frey je dobrý, ale já zbožňuju otloukánky, takže Grendel je prostě favorit ) Martina: děkuju! No, tenhle nápad rozhodně nemíním opustit, hrubý koncept (no, tomu se vážně ani nedá říkat koncept XD)… prostě něco už vymyšlené mám, jen se k tomu pořád ne a ne dokopat .
Vložit nový komentář
O vydavatelství
Zoner Press je vydavatelství odborné literatury zaměřené na oblast fotografie, grafiky, webdesignu, programování a bezpečnosti. Nechybí ani zájmové publikace pro děti a mládež.