LITERÁRNÍ SOUTĚŽ na téma „FANTASY“ – II. příspěvek
17.07.2009, 14:13 | Květa Filipi | Diskuse: 1
BYLA JSEM TO JEN JÁ, TEĎ jen člověk, jen smrtelná bytost
Jak by vypadal život, pokud byjchom na vše jen přihlíželi? Jak by se vše kolem nás měnilo, pokud bysjme do toho nezasahovali? Byly bychom pak lepšími lidmi? Nevyvyšovali bychom se nad ostatní a neničily vše krásné jen pro náš vlastní užitek?
Za svůj život jsem poznala mnohé ctnosti ale na svou vlastní kůži jsme pocítila nespočet lidských hříchů. Poznala jsem jak může být bolestivá lež, beznaděj, lakota, lhostejnost, nedůvěřivost, zatracování, ponižování i faleš. Mnohdy zašli až tak daleko! Neuvědomovali si že i já dýchám, že i já jsem součástí proudu života, že i já můžu cítit. Ano, měla jsem city, srdce, duši, sny, naděje, představy, vize, přání? . chtěla jsem mít to co mnozí považovali za nemožné. Chtěla jsem svobodu. Ale každičký den sem pohlížela do tváří těch, kteří neměli vůli žít, neměli vůli bojovat a odhodlání veřejně říct že chtějí víc. Jen za to že jsou, za to že se nepodřídily, skončily jako trosky oděné do roztrhaných šatů, kterým bylo denoenně podáváno jen pár kapek vody a opovržlivé pohledy. Odřízly je od světa, od rodiny, od všeho co milovali. Krčily se ve špíně, děsily se nadcházejícího dne, všechny jejich sny se rozplynuly a nahradilo je jen jediné přání-at jejich utrpení skončí. Kdybych měla tak statečné srdce jako oni, byla bych teď jejich součástí. Jen kdybych stále stála na straně jejich snu-na tom že chtěli zůstat skryti před světem. Byla jsem stejná jako oni. Prožívala jsem to stejné. Byla jsem zavřená v malé místnosti, uspávaná skličující temnotou a za každým otevřením dveří jsem hledala záchranu. Týrali mě, dokud jsem neklečela na kolenou, dokud všude okolo mě nebyla podlaha potřísněna mou krví a já nežadonila o milost. Nepřestali se vyžívat na mém těle, dokud jsem neupadla do bezvědomí, nepřestali mé už tak vyhublé a slabé tělo bičovat dokud jsem se neschoulila do klubíčka a neslíbila že dnešní noc jim přivedu další „špíny společnosti“. Ač se mi má práce hnusila, ač jsem to byla já kdo jim zařídil jistou smrt? I přes to-považovala sem se za dobrého člověka. Nikdy jsem si nezvykla na všechnu krev která byla prolita, na všechny bolestivé výkřiky, na všechny tváře, které mě proklínali. Přesto jsem nepodlehla beznaději. Ale pokud jsem změnila své postoje, mohla jsem vstoupit do kruhu těch kteří si říkali „elita“.
Teď jsem mohla volně dýchat, chodit, mluvit. Měla jsem svobodu. Ale byla sem to jen já. Bezcílně, abych zahnala všechny své chmurné myšlenky, jsem se potulovala krajinou. Považovala jsou to za nutné po tak dlouhých letech kdy jsem jen stěží mohla pohlédnout do tváře všech těch krás okolo mě a nakonec se to stalo něčím víc. Už dávno jsem zapomněla jaké to je stát se alespoň na chvíli součástí přírody. ALE OPRAVDU JSEM SE O TO VŠE PŘIPRAVILA TAK LEHCE?
Sedla jsem si t na opuštěnou lavičku, které byla porostlá černými růžemi, proti směru kam foukal vítr. Poslouchala jsem kolíbavé tony harfy z lesa, který se rozprostíral přede mnou a vítr si lehounce pohrával s mými vlasy. Slunce se již chystalo k spánku a já jen mlčky pozorovala jak se zlatá záře ztrácí z nebe a barví se do červena, růžova a modra než se úplně změnila na temnou oponu, na níž se pyšně klanily miliony hvězd. Hlavu jsem měla položenou na kolenou, která jsem si objímala rukami a v mysli jsem se snažila najít kousek ráje. Říkala jsem si zda teď slyší mé myšlenky? Jestli pak mi někdy odpustí? Jestli jsem udělala správně? Když jsem nemohla být s člověkem, kterého miluji, měla jsem být s tím který miluje mě? Bylo to spravedlivé? Zlomil mi srdce ale jeho přáním bylo abych se netrápila a šla dál, vlastní cestou až za štěstím. Bez něj. Bylo vůbec možné tohle splnit? Měla jsem tolik síly? Neměla! Byla jsem to jen já, teď jen člověk, jen smrtelná bytost. To tam-v táboře, tam umírali opravdu magické bytosti. Elfové, víly, mořské panny, vlkodlaci, upíři, hobiti, skřítci, pegasové, jednorožci i draci. Lidé se jich báli, nevěděli co tyto bytosti znamenají pro jejich řád, nevěděli vůbec nic! Žijí pod domněnkou že kdyby jim nechali jejich domovy-rozlehlá moře, utěšivé lesy nebo staré hrady-jejich chamtivost by nebyla tím čím je ted a jejich strach by byl věčný. Ale oni nikomu nic neudělali! Ani on! Byl sice vlkodlakem no měl svou lidskou stránku. Plnou vášně, lásky, dobra a spravedlivosti. Nebyl stvůrou, nebyl pro ně nebezpečím. Lidé mi slíbily když jsem byla elfkou, když jsem hrdinně nesla postavení princezny a mé jméno, které všichni respektovali-Lúthien, že pokud se dobrovolně podrobím, jemu neublíží. Když sem to vše podstupovala, na živu mě drželi jen vzpomínky na něj. Jeho hedvábné objetí, jeho sametový hlas, jeho oslnivý úsměv. Když však zjistily že v lese se schovává víc bytostí jako jsem byla já, udělali že mě člověka abych jim pomáhala je stopovat a zavírat do kopek. Bylo kruté že jsem neodmítla? Viděla jsem v tom naději. Ale opravdu jsem to byla já kdo dovolil at lidé zasahují do tajů kouzel a magie, a jen díky mě jejich jiskřivý život zanikl? Proč?
Ve dne v noci jsem pomýšlela nad osvobozením. Mým i jejich. Oni ale nechtěli dále bojovat. Nemohli. Zřekli se svého snu, snu za svobodu, za mír mezi lidmi a kouzelnými bytosti. Nevěřily v něj, nedokázali si představit že by s nimi sdíleli jeden svět. Já jsem ale stále věřila. Tím že mě přeměnily na jednu z nich mi dali břímě i dar. A já se rozhodla svůj dar využít, své břímě zahodit.
Díky mě se strhla válka. Vyprahlé pole za táborem bylo poseto nespočetnými řadami mrtvých. Krev se vpíjela do země a každou vteřinou se v pokoře zavřel další pár očí. Sledovala jsem jak okolo mě bloudí duše zemřelých. Viděla jsem odhodlání těch co bojovali, to jak se dokázali postavit na nohy a znovu vzkřísit svou zapomenutou touhu. V tom noc pochmurně začali lemovat pochodně ohně. To lidé začali ze západu posilovat své pozice a na druhé straně, hvězdné nebe míjeli síly živlů a přesnost šípů. Tak proč nejsem mezi nimi a nebojuji? Proč sedím na téhle lavičce? Nebo bych měla raději jít a vyprávět svůj příběh? Říct všem jak to doopravdy bylo s lidmi? Jací lidé doopravdy jsou? Měla jsem navždy zabezpečit jejich místo v pekle? Měla jsem i ted tolik odvahy?
Bitva se skončila a většina se zachránila. Nocí zavyl vlkodlačí nářek, jakoby mě volal mezi sebe. Byl to ten než mě miloval i přes to že věděl že mé srdce, duše i tělo je oddané navěky jinému. Ale já k němu nechovala stejné city . Milovala jsem ho jako nejlepšího přítele, cítila jen souznění duší, nic víc jsem mu však nemohla dát. Oblohou se vzneslo další zavytí. Jakoby říkal at uteču s nimi. Prosil mě. Mé tělo se však nepohnulo ani o kousíček. Poslední naléhavé vytí a pak se malá smečka těchto tajuplných bytostí s rychlostí blesku rozutekla do strašidelných lesů. Za nimi následovaly další a další, až lidé osaměly. Se svou vlastní otupělostí a zlobou, stejně jako četnými ztrátami a sebelítostí. Ale touto bitvou se navždy zapečetila i důvěra kouzelných bytostí. Nejspíš už navždy zůstanou skryti ve svých domovech, už nikdy s radostí nepohlédnou do tváří lidí, už nikdy je jejich zvědavost nezavede k lidským obydlím, už nikdy je nespatří žádné dychtivé lidské oko. Oni už budou existovat jen v pohádkách. A tak se ptám znovu.
Bylo by vše jinak kdybych se podvolila jeho přání? Žili by teď všichni v míru kdybych se bezútěšně nechtěla vrhnout do boje s vlnami mocného oceánu? Nebyly by kouzelné bytosti jen legendami kdyby lidé nenašli mé polomrtvé tělo v moři a nezjistily by tak že jejich svět obývají i jiná stvoření? Měla jsem raději umřít žalem nad ztrátou milovaného muže v lese, tam kde jsem patřila, než abych zavinila pád kouzelné říše, mou neopatrností? Stálo mi to zato? Jistým způsobem ano. Nakonec-můj sen se splnil. Teď už nemá cenu déle přežívat, déle čekat než se s ním shledám. Vždit za obzorem už začíná svítat.
Poznámka vydavatelství:
Text je autentický, bez úprav a korektur. Tento příspěvek můžete hodnotit v diskusi.
Komentáře ke článku: 1
Napsal: dave (10.08.2009, 7.42)
Výběr„FANTASY“ na spolehlivyobchod.cz
Vložit nový komentář
O vydavatelství
Zoner Press je vydavatelství odborné literatury zaměřené na oblast fotografie, grafiky, webdesignu, programování a bezpečnosti. Nechybí ani zájmové publikace pro děti a mládež.