31.12.2009, 10:58 | Květa Filipi | Diskuse: 0
Mráz
Ondřej Veselý
Nesmím pít. Vždycky když se napiju, jde to se mnou z kopce a pak mám za zadkem královu smečku běsobijců. Copak můžu za to, že můj otec měl zvláštní chutě a povedlo se mu chytit vlkodlačici a užít si s ní? Je to sice prokletí, ale když člověk není parádník a umí si vydělat zlaťáky v turnajích, tak to ani nevadí. Jen se nesmí zdržovat dlouho na jednom místě a lidem okolo nesmí být divný, že když mu vrací na zlaťáky, bere si na drobné rukavice. Přece jenom – stříbrňáky v dlani celkem hezky syčí, ale jednoho dost rychle prozradí. Navíc dobré jemné jelenicové rukavice něco stojí, a když se člověk nehlídá, drápy je snadno a rychle roztrhají.
30.12.2009, 9:21 | Květa Filipi | Diskuse: 1
Plamen duše
Martina Kristenová
Ačkoliv byl den, ves byla zahalena pláštěm temnoty. Ulice zely prázdnotou a okna byla zatažena silnými záclonami. Důvod toho všeho nebyl vidět, nebyla to nějaká osoba nebo hmotná věc. Byl to důsledek jedné nešťastné příhody, již nějakou dobu staré a přesto tak čerstvé, že lidé potkávají její následky den co den.
O tom dni, kdy světlo vyprchalo z lidské mysli, koluje mezi lidmi mnoho příběhů. A jak už to z takovými příběhy bývá, jeden něco přidá a druhý nezůstává pozadu. Nicméně kořeny příběhu zůstávají pevně zasazeny v jádru pravdy.
Všechno má někde počátek, ale ne vždy konec. Náš příběh začíná u jedné velmi krásné ženy, která žila v skromně zařízeném, ale přesto skvostném zámku. Od okolí ho chránil hustý les, což z něj dělalo tak trochu úkryt.
29.12.2009, 9:27 | Květa Filipi | Diskuse: 0
Horký hlad
Petra Nachtmanová
Merentové a Tortugíni ukončili dávné materiální spory a boje před sto lety. Tortugínům připadla severní strana země plná nerostného bohatství, hor, léčivých vod a hustých lesů. Merentové zvolili stranu jihu – úrodné kopce, rovinky a údolí, plné rostlin, zvířat a ptáků. Od té doby zůstaly zbraně prastarých rodů země Ronett složeny a mír panoval na obou stranách hranice.
Tu určovala magická řeka Kare, jeskyně čarodějnických kruhů Mira a tržiště sloužící k výměně věcí pro potěchu i přežití. Pouhá tři místa zajišťovala přístupy z obou stran a ani v době válek se zde neporušilo pravidlo o neútočení.
28.12.2009, 10:33 | Květa Filipi | Diskuse: 0
Všechno si vyžádá smrt.
Je zákonem, ne trestem zemřít.
L. A. Seneca
4 před n. l.- 65 n. l.
NEJKRÁSNĚJŠÍ POZNÁNÍ
VÁCLAV DOBOŠ
Neznámé zdání, nejvíce podobné pohlazení ledovým vánkem, který mu letmo přejel po celé hrudi, ale i zádech, probral Richarda z jeho rozjímání a již celkem uspokojeně si pomyslel. „Jako kdyby na mne svou ledovou rukou sáhla smrt. To už nastal okamžik konečného vyúčtování?“
Nepotřeboval se podívat na hodinky, nepotřeboval se podívat do kalendáře, ale i přesto se zaručeně stoprocentní jistotou věděl, že se jeho čas velmi rychle naplňuje. Tak tedy už dneska je konec, už mi nezbývá ani špetka naděje, myšlenky mu stále, pořád a znovu probíhaly velice bolící hlavou.
21.12.2009, 12:03 | Květa Filipi | Diskuse: 0
Adam Němec – Allbelus -
Část první – Mistr a žák
Stál. Stál uvězněn mezi prostorem a časem a sledoval život probíhající okolo. Lidi spěchající tam a zase zpátky. Lidi nakupující, lidi prodávající, lidi rozhlížející se kolem. Malé děti, jimž vítr cuchal vlasy.
K’ate-karin si povzdechl. Už mu chybí i takové maličkosti jako je vítr. Jak rád by ho zase cítil na své tváři, ve vlasech… „Ach, je to už dlouho, příliš dlouho“ povzdechl si K’ate-karin. Už tisíce let je zde uvězněn. Uvězněn mimo prostor a čas. Vysoký, dvacetiletý mladík, s postavou vytrénovanou každodenním cvičením. Dlouhé, bíle vlasy splývající na ramena, šedomodré oči, kterým nic neunikne, a trochu zašpičatělý nos.
21.12.2009, 11:54 | Květa Filipi | Diskuse: 4
Síla…ehm…víry?
Karel Doležal
Kněz naposledy obcházel svatostánek svého boha Nach-trach-mricho-kensa (jemuž však v soukromí své hlavy raději říkal Fanouš, aby si tím strašným jménem nekazil náhled na vlastní víru) a zhášel svíce. Upřímně řečeno, dnešek nestál za nic. Na tradiční bohoslužbu spojenou s obětí bohu Nach-tra…tfuj… Na tradiční bohoslužbu prostě nikdo nepřišel. Možná, kdyby to maso namísto spálení na uhel v obětišti griloval a poté rozdal mezi věřící, (ne, tohle označení pro těch pár lidí, co se tu objeví ve svátky, vážně není přesné) přitáhl by více lidí. Alespoň nějaké hladové žebráky…
15.12.2009, 10:07 | Květa Filipi | Diskuse: 0
Sumec
Jan Žůrek
Filibald Petelka se naposledy podíval své rozkošné hobitce do očí a široce se usmál. Byl pořádný kus půlčíka, nebojácný a silný. Pod šedivou košilí se mu dmuly svaly.
Svou štíhlou a blonďatou ženu miloval nadevše, s přehledem obsazovala nejvyšší příčku na Filibaldově žebříčku hodnot. V těsném závěsu za ní se nacházel hobitův nejoblíbenější a nejprovozovanější koníček, rybolov.
Každý večer, kromě těch, kdy se svou ženou provozoval svůj druhý nejoblíbenější koníček, chodil, pokud svítil měsíc a zářily hvězdy, pěkný kus cesty k jezeru v lese, kde chytal kapry. Občas se mu podařilo chytit okouna nebo dokonce štiku, a pak slavil až do rána, ale většinou odcházel s nepořízenou. Menší kousky pouštěl; ne ani tak ze soucitu, ale spíše proto, že místní kněz Dacho říkal, že to nemá rád bůh lesa.
Pokračování článku…
07.12.2009, 12:32 | Květa Filipi | Diskuse: 2
Nový výběr
Zoe Kratochvílová
Na les se pomalu snášel soumrak. Listí všech barev tiše šumělo v podzimním větru a padalo lehce na zemi, kde tlumilo kroky dvojice probíhající mezi stromy. Muž držel za ruku mladou dívku a táhl ji za sebou. Jen tak tak mu stačila.
„Pospěš si, Maeve,“ vydechl sípavě mladík, aniž by se otočil na svoji společnici, „už se stmívá. Brzy pro ně nebude problém nás najít.“
Zoner Press je vydavatelství odborné literatury zaměřené na oblast fotografie, grafiky, webdesignu, programování a bezpečnosti. Nechybí ani zájmové publikace pro děti a mládež.